Klinická farmakologie a farmacie, 2006 (roč. 20), číslo 3

Klin Farmakol Farm 2006; 20:

Dekubitus – jak dále v diagnostice, prevenci a léčbě?

DECUBITUS – WHERE DO WE GO FROM HERE IN DIAGNOSING, PREVENTION, AND TREATMENT?

Hana Meluzínová³, doc. MUDr. Pavel Weber CSc¹, MUDr. Zuzana Navrátilová Ph.D², prof. MUDr. Hana Kubešová CSc³

¹klinika geriatrie FN, Brno

²Ambulance dermatologické angiologie, Brno

³Klinika interní, geriatrie a praktického lékařství, FN a LF MU Brno

Klíčová slova: Klíčová slova: dekubitus, etiopatogeneza, komplikace, klinický obraz, hodnotící škály rizika, prevence, léčba.

Dekubitus patří k významným problémům geriatrické medicíny. Téměř 70 % ze všech vzniklých proleženin se objevuje u osob nad 70 roků. Má těsný vztah k imobilizačnímu syndromu, který vedle instability, inkontinence a intelektových poruch patří mezi tzv. „velké geriatrické syndromy“. Ty se objevují zejména v pozdním séniu (nad 75 roků) jako doplnění syndromologického obrazu celkové multimorbidity. Jejich průvodním jevem je obvykle i dysaptibilita. Diskutována je otázka etiopatogeneze, klinického obrazu, včetně klasifikace a komplikací. Zvláštní důraz je položen na možnou úlohu škál ve včasném odhalení rizikových osob, prevenci a možnosti moderních způsobů léčby.

Decubitus is a major concern in geriatric medicine since 70 percent of all decubitus cases occur in persons over 70. It is closely related to immobilization syndrome which, in addition to instability, incontinence, and intellectual impairment, is one of the so-called „major geriatric syndromes“. These mainly occur in late old age (over age 75) as a complement to the syndromological picture of general multimorbidity. They are commonly accompanied by loss of self-sufficiency. The issues of aetiopathogenesis, clinical picture including classification and complications are discussed. Particular emphasis is placed on the possible role of scales in early identifying persons at risk, prevention, and modern treatment options.

Plná verze článku