Klinická farmakologie a farmacie, 2006 (roč. 20), číslo 3

prof. MUDr. Jiří Ehrmann CSc

Hepatoprotektiva

Miriam Bittnerová, Andrea Vojčíková, Lívia Magulová, Marta Porubská, MUDr. Jana Sirotiaková PhD

Porovnanie klinického stavu a farmakoterapie u pacientov s hypertenziou a súčasne s diabetom mellitom a pacientov s hypertenziou bez diabetu

CLINICAL CONDITION AND PHARMACOTHERAPY IN PATIENTS WITH HYPERTENSION AND DIABETES IN COMPARED TO PATIENTS WITHOUT DIABETES

Účel štúdie: Prevalencia hypertenzie je u diabetikov 1,5- až 2-krát vyššia ako v nediabetickej populácii. Súčasný výskyt hypertenzie a dia­betu mellitu zvyšuje riziko vzniku závažných kardiovaskulárnych komplikácií. Cieľom tejto štúdie bolo zhodnotiť klinický stav a antihypertenzívnu farmakoterapiu pacientov s esenciálnou hypertenziou (EH) a diabetom mellitom (DM) v porovnaní so skupinou pacientov s hypertenziou bez diabetu. Súčasne porovnať adekvátnu kontrolu krvného tlaku (TK) po roku liečby v oboch skupinách podľa merania klasickým tlakomerom a 24-hodinovým ambulantným monitorovaním TK (ABPM). Metódy: V retrospektívnej štúdii sme analyzovali zdravotné záznamy celkovo 95 pacientov s liečenou hypertenziou (40 pacientov s liečeným DM 1. alebo 2. typu a 55 pacientov bez DM) vo veku 37 až 80 rokov. V oboch skupinách sme hodnotili vek, BMI, biochemické parametre (glykémia, celkový cholesterol), pridružené ochorenia, stupeň EH, TK nameraný v ambulancii lekára (klinický TK) a pri ABPM (monitorovaný TK), percento pacientov s dobre kontrolovaným TK podľa hodnôt klinického a monitorovaného TK, zastúpenie dipperov a nondipperov a antihypertenzívnu farmakoterapiu. Výsledky: U pacientov s hypertenziou a DM sme zaznamenali vyššie hodnoty BMI, plazmatickej glukózy a ťažší stupeň EH. Z pridružených ochorení sa vyskytovala v oboch skupinách najmä dyslipoproteinémia. Zaznamenali sme významne zvýšený klinický systolický TK (sTK) a monitorovaný denný sTK a diastolický TK u pacientov s EH a DM oproti pacientom bez DM. V oboch skupinách bolo porovnateľné zastúpenie nondipperov. Podľa klinického TK bolo u pacientov s hypertenziou a DM 59 % pacientov s adekvátne kontrolovaným TK, podľa ABPM to bolo 23 % pacientov, u pacientov bez DM to bolo 72 %, resp. 47 % pacientov. V preskripcii dominovala kombinovaná terapia s hlavným zastúpením ACE inhibítorov v oboch skupinách pacientov. Záver: Pacienti s  hypertenziou a diabetom sú rizikovou skupinou, u ktorej je problematické dosiahnuť odporúčané cieľové hodnoty TK, a to i napriek kombinovanej liečbe. Značná disproporcia zistená pri zhodnotení TK pomocou dvoch metód potvrdzuje, že kontrola TK pomocou ABPM je nevyhnutná pre adekvátne posúdenie efektívnosti liečby najmä u tejto skupiny pacientov.

Veronika Vokatá, doc. MUDr. Karel Odrážka Ph.D, Aleš Kuběna, Jiří Vlček

Retrospektivní analýza klinické praxe léčby metastatického postižení skeletu u pacientek s karcinomem prsu dispenzarizovaných ve dvou centrech v čr

MANAGEMENT OF METASTATIC BONE DISEASE FROM BREAST CANCER IN TWO ONCOLOGICAL CENTER IN CZECH REPUBLIC – RETROSPEKTIVE ANALYSIS

Kostní metastázy se objevují až u 70 % žen s karcinomem prsu a představují vysoké riziko vzniku kostních příhod, tzv. SRE (Skeletal Related Events). V důsledku SRE jsou pacientky ohroženy snížením kvality života. Bisfosfonáty jsou látky, které oddalují vznik i recidivu těchto kostních příhod. Cílem práce bylo retrospektivně zhodnotit terapii pacientek s metastatickým postižením skeletu se zaměřením na podávání bisfosfonátů. Metodika: Retrospektivně jsme sledovali záznamy 130 pacientek, které byly léčeny na Klinice onkologie a radioterapie Fakultní nemocnice Hradec Králové a v Masarykově onkologickém ústavu v Brně s diagnózou do skeletu metastazujícího karcinomu prsu. Sledovali jsme zahájení a délku léčby bisfosfonáty a zhodnotili jej ve vztahu k diagnostice kostních metastáz a výskytu kostních příhod. Výsledky: Z celkového počtu 130 pacientek bylo bisfosfonáty léčeno 76 (58,5 %) žen, u 22 (28,9 %) z nich byly bisfosfonáty nasazeny do 30 dní od diagnózy kostních metastáz. Medián délky užívání perorálních (134 dní) a intravenózních (52 dní) bisfosfonátů byl odlišný. Celkem 41 (31,5 %) žen prodělalo 48 patologických fraktur, přičemž nejčastěji se jednalo o fraktury páteře (44 %), dolních končetin a pánve (27 %) a žeber (25 %). Více než jedné čtvrtině pacientek byly bisfosfonáty podávány až po prodělání fraktury, obdobný počet žen se zlomeninou bisfosfonáty neužívaly vůbec. Paliativní radioterapie předcházela podání bisfosfonátů až v 75 % případů. Závěr: Bisfosfonáty se v dnešní době staly standardní součástí paliativní léčby žen s metastatickým postižením skeletu. Retrospektivní sledování přineslo informace o terapii 130 pacientek a naznačilo možné rezervy i výzvy do budoucna.

Jindřich Fínek

Novinky v léčbě pokročilých nádorů hlavy a krku

NEWS IN THE TREATMENT OF THE ADVANCED HEAD AND NECK TUMOURS

Nádory hlavy a krku jsou onemocněním, kde o výsledku léčby rozhoduje získání lokoregionální kontroly nad nádorem. Léčba pokročilého inoperabilního nádoru hlavy a krku radiochemoterapií má dobrou léčebnou odezvu, u 40 % nemocných se však objeví recidiva. Podání cetuximabu se současným ozářením u pokročilých karcinomů této oblasti výrazně prodlužuje čas do progrese onemocnění (z 14,9 měsíce na 24,4 měsíce). Kombinace cetuximabu s chemoterapií u relabujícího onemocnění po primární léčbě prodlužuje přežití nemocných o 2,5 měsíce.

doc. MUDr. Juraj Hrnčiar CSc, František Kovář, Pavol Kmeč, Mária Hrnčiarová

Závažné získané chlopňové srdcové chyby po anorektikách – antidepresívach – možné riziká dlhodobej farmakoterapie obezity a depresie

Serious acquired valvular defects following the use of anorectics-antidepressants – possible risks of long-term pharmacotherapy of obesity and depression

Popisuje sa prípad získanej závažnej aortálnej chlopňovej chyby u 51 ročného muža, ktorý nikdy neprekonal reumatickú horúčku ani iné manifestované zápalové ochorenie endomyokardu. Počas dlhodobého sledovania pre WPW syndróm nebola chlopňová chyba s určitosťou prítomná a vznikla v posledných 4 rokoch, keď užíval 2 r. rôzne antidepresíva III. generácie typu SSRI a naposledy anxiolytiká benzodiazepínového typu (Xanax tab.). Podáva sa prehľad problematiky získaných chlopňových chýb po anorektikách-antidepresívach z literatúry. Zdá sa, že získané chlopňové chyby z tkanivového pôsobenia nadbytku serotonínu by mohli vzniknúť nielen po anorektikách typu fenteramínu a fenfluramínu, ale aj po anorektikách a antidepresívach III. generácie, pôsobiacich cez selektívnu inhibíciu spätného vychytávania serotonínu (SSRI) a adrenalínu (SNRI) na synapsách a nervových­­­­­ zakončeniach v tkanivách, hoci literatúra tieto riziká zatiaľ ešte neuvádza.

Lívia Magulová

XV. sympózium klinickej farmácie. Nové lieky a nové liekové formy v klinickej praxi

doc. MUDr. Petr Petr PhD, Hana Kalová

Nápady pro čtenáře klinických studií

Martin Wawruch, Tatiana Foltánová, Martina Žikavská, Magdaléna Kuželová, doc. MUDr. Pavel Weber CSc, Jana Tisoňová, Beáta Mladosievičová, Peter Krutý, Milan Kriška

Indikátory kvality farmakoterapie v geriatrii

QUALITY INDICATORS OF PHARMACOTHERAPY IN GERIATRICS

Zvyšovanie kvality zdravotníckej starostlivosti (ZS) je spoločným cieľom odborníkov na rôznych úrovniach ZS a popredným záujmom širokej verejnosti. Neoddeliteľnou súčasťou ZS je farmakoterapia. Objektívne porovnanie a hodnotenie trendov kvality farmakoterapie vyžaduje kvantitatívnu analýzu pomocou indikátorov kvality. Sú definované ako merateľné parametre, pre ktoré existujú dôkazy alebo konsenzus, že môžu byť použité na hodnotenie kvality preskripcie a jej zmien. Indikátory kvality možno rozdeľovať na základe ich cieľa (indikátory štruktúry, procesu a výsledku) a obsahu (indikátory orientované na liek, chorobu a pacienta). Optimálne sú indikátory vytvorené podľa údajov medicíny založenej na dôkazoch. V situáciách, kedy nie je dostatok dôkazov pre jednoznačné odporúčania sa používajú indikátory tvorené metódami, ktoré kombinujú dostupné vedecké dôkazy s konsenzom expertov (Delphi metóda, RAND metóda vhodnosti). Tvorba ako aj názory na výpovednú hodnotu indikátorov kvality sú stále vo vývoji. Uplatňujú sa pri deskriptívnom hodnotení farmakoterapie a ako nástroj na zlepšenie jej kvality. Cieľom práce bolo prehľadne priblížiť túto vyvíjajúcu sa oblasť a poukázať na možnosť uplatnenia indikátorov kvality na konkrétnom príklade z praxe. Ako príklad sme uviedli hodnotenie súboru 600 pacientov vo veku ≥ 65 rokov z hľadiska užívania potenciálne nevhodných liečiv pre starších ľudí. Na identifikovanie týchto farmák sme použili modifikovaný Beersov zoznam z roku 2003, ktorý bol vytvorený Delphi metódou. V hodnotenom súbore sa pri prijatí do nemocnice vyskytlo aspoň jedno potenciálne nevhodné liečivo u 121 (20,2 %) chorých a pri prepustení u 120 (20 %) pacientov.

Ivan Řiháček, Miroslav Souček, MUDr. Petr Fráňa

Hypertenze – léčba ve vyšším věku

HYPERTENSION – TREATMENT IN THE ELDERLY

V posledních letech stoupá počet osob ve věku nad 65 roků. Za 50 let bude každý třetí obyvatel České republiky starší než 65 roků. Hodnota krevního tlaku, zejména systolického, se s rostoucím věkem zvyšuje. Starší lidé s hypertenzí mají vyšší riziko vzniku kardiovaskulárních onemocnění. Bylo prokázáno, že léčba hypertenze starších osob zlepšuje jejich životní prognózu. Výběr antihypertenziva by se měl odvíjet od přidružených onemocnění a být stanoven individuálně. Léky první volby jsou diuretika, ACE inhibitory, sartany a blokátory kalciových kanálů. Léčba by měla začít nízkými dávkami, které se postupně zvyšují. Starší osoby užívají často další léky. Některé z nich (např. nesteroidní antirevmatika) mohou negativně ovlivňovat účinek antihypertenziv.

Hana Meluzínová, doc. MUDr. Pavel Weber CSc, MUDr. Zuzana Navrátilová Ph.D, prof. MUDr. Hana Kubešová CSc

Dekubitus – jak dále v diagnostice, prevenci a léčbě?

DECUBITUS – WHERE DO WE GO FROM HERE IN DIAGNOSING, PREVENTION, AND TREATMENT?

Dekubitus patří k významným problémům geriatrické medicíny. Téměř 70 % ze všech vzniklých proleženin se objevuje u osob nad 70 roků. Má těsný vztah k imobilizačnímu syndromu, který vedle instability, inkontinence a intelektových poruch patří mezi tzv. „velké geriatrické syndromy“. Ty se objevují zejména v pozdním séniu (nad 75 roků) jako doplnění syndromologického obrazu celkové multimorbidity. Jejich průvodním jevem je obvykle i dysaptibilita. Diskutována je otázka etiopatogeneze, klinického obrazu, včetně klasifikace a komplikací. Zvláštní důraz je položen na možnou úlohu škál ve včasném odhalení rizikových osob, prevenci a možnosti moderních způsobů léčby.

Veronika Příbramská, doc. MUDr. Jan Lata CSc

Možnosti probiotik v hepatologii

PROBIOTICS IN HEPATOLOGY

Probiotika jsou živé mikroorganizmy lidského původu, které, pokud jsou podány v přiměřeném množství, příznivě ovlivňují zdravotní stav člověka. Probiotika jsou používána v terapii řady onemocnění, například nespecifických střevních zánětů, ale spektrum účinku je široké, a tak stoupá zájem jejich použití u jaterních onemocnění, především v terapii jaterní encefalopatie, a zabránění vzniku infekčních komplikací těchto imunokompromitovaných nemocných (např. spontánní bakteriální peritonitidy). V naší práci jsme prokázali příznivý vliv E. coli Nissle u nemocných s jaterní cirhózou na normalizaci střevní mikroflóry. Současně jsme nalezli sestupný trend hladiny endotoxinu a zlepšení funkčních schopností jater u cirhotiků léčených mutaflorem naznačující možnou statistickou významnost při větším počtu nemocných.

doc. MUDr. Radan Brůha CSc

Hepatoprotektiva

HEPATOPROTECTIVES

Pojmem hepatoprotektiva označujeme látky, které mohou mít příznivý vliv na regeneraci jaterních buněk či na zpomalení některých patologických procesů při akutních i chronických jaterních chorobách. Existuje mnoho látek, u kterých byly takové účinky prokázány v experimentu, praktické využití je omezeno na několik preparátů. Kyselina ursodeoxycholová má příznivé účinky u pacientů s primární biliární cirhózou i s jinými cholestatickými jaterními chorobami. Je základním lékem těchto chorobných stavů. Podobné účinky může mít S-adenosyl methionin. Velmi populární jsou různé rostlinné přípravky a výtažky. Praktické využití má silymarin, který má antioxidační vlastnosti a může zpomalovat proces fibrotizace. Dalším používaným preparátem jsou esenciální fosfolipidy, které mohou urychlit regeneraci poškozených buněčných membrán. Kontrolované klinické studie prokázaly účinnost ursodeoxycholové kyseliny; všechny ostatní uvedené preparáty se používají na základě sporných výsledků poměrně malých či nekontrolovaných studií a na základě lokálních i osobních zkušeností.