Klinická farmakologie a farmacie, 2004 (roč. 18), číslo 1

Klin Farmakol Farm 2004; 18:

Léčba depresivní poruchy v pozdním věku

MUDr. Martin Bareš

Psychiatrické centrum Praha, 3. LF UK, Praha

Klíčová slova: deprese v pozdním věku, léčba, antidepresiva, tricyklická antidepresiva, specifické inhibitory zpětného vychytávání serotoninu, nežádoucí účinky.

V úvodu práce autor krátce rekapituluje současné poznatky o diagnostice, epidemiologii a diferenciální diagnostice deprese pozdního věku. Deprese ve stáří je často nerozpoznána a neléčena. U jednotlivých tříd antidepresiv je komentována jejich účinnost a bezpečnost včetně nežádoucích účinků. Výběr antidepresiva je závislý na mnoha faktorech, které souvisí s charakteristikami léčené populace: souběžnou léčbou pro somatické onemocnění, změnami ve farmakokinetice metabolizmu léků, bezpečností při předávkování a klinickém stavu pacienta. Z výsledků dosavadních studií plyne, že specifické inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI) představují 1. volbu v léčbě depresivní poruchy pozdního věku. Mezi nefarmakologické způsoby léčby patří psychoterapie a elektrokonvulzivní léčba.

The treatment of late-life depression

The author shortly recapitulates contemporary findings on late - life depression - diagnostic criteria, differential diagnosis and epidemiological data. Late-life depression is often underrecognised and undertreatment. Efficacy and safety of antidepressants (according to clasess) are reviewed including side effects. The selection of antidepressant medication depends on variety considerations specific for old population: drugs for concomitant diseases, differences in pharmacokinetics and drug metabolism, safety in the overdose and patientś clinical status. To date, published clinical evidence suggests that first - choice agents for treating late-life depression are specific serotonin reuptake inhbitors (SSRI). Non-pharmacological treatments include psychotherapy and electroconvulsive therapy.

Plná verze článku