Twentytwo children (13 boys and 9 girls) with chronic cough were treated with the leukotriene receptor antagonist Montelukast (SingulairR tbl. 5 mg) administered once daily for 4 weeks. In 14 children (68%), the cough ceased during the third week of treatment. Children responding to montelukast were found to have higher blood levels of eosinophil cationic protein (S-ECP) in the pre-treatment blood sample than children with no response (responders 14.88 ± 2.651 -g/l versus non-responders 6.62 ± 0.948 -lg/l; p < 0.01). Blood S-ECP levels remained higher also in the post-treatment blood sample in responders (10.55 ± 1.631 -g/l) compared to non-responders (6.13 ± 0.937 -g/l; p < 0.05). The difference is statistically significant. There were also differences in absolute eosinophil blood count and IgE blood levels between the two groups in the pre-treatment blood sample.

Using 24-hour pH-metry, two children not responding to therapy were subsequently diagnosed to have gastroesophageal reflux.

Judging from the results, one might deduct that patients with chronic cough who have increased levels of serum ECP and absolute eosinophil blood counts are likely to benefit from treatment with montelukast.

Léčba chronického kašle u dětí montelukastem - antagonistou leukotrienových receptorů

U 22 dětí (13 chlapců a 9 dívek) s chronickým kašlem jsme čtyři týdny podávali antagonistu leukotrienových receptorů - montelukast (SingulairR tbl. 5 mg) v dávce 5 mg jednou denně. U 14 dětí (68 %) tento kašel v průběhu třetího týdne odezněl. U těchto dětí s dobrým efektem léčby jsme zjistili vyšší hladinu sérového kationického proteinu (S-ECP) před léčbou než u dětí bez efektu léčby (před léčbou u dětí s efektem 14,88 ± 2,651 -g/l verzus bez léčebného efektu 6,62 ± 0,948 -g/l; p < 0,01) a i za čtyři týdny po léčbě (u dětí s efektem10,55 ± 1,631 -g/l verzus bez léčebného efektu 6,13 ± 0,937 -g/l, p < 0,05). Rozdíl mezi těmito hodnotami je statisticky významný. Mezi oběma soubory je signifikantní rozdíl (p < 0,01) v absolutním počtu eozinofilů v periferní krvi i mezi hladinami celkového IgE (S-IgE) vyšetřenými před zahájením léčby.

U dvou dětí, u kterých nebyla odpověď na léčbu, jsme následně 24hodinovou pH metrií prokázali gastroezofageální reflux.

Na základě získaných výsledků můžeme usuzovat, že u pacientů s chronickým kašlem a vyšší hladinou S-ECP, S-IgE a s vyšším absolutním počtem eozinofilů v periferní krvi je vysoká pravděpodobnost efektu léčby montelukastem.

Zobrazit celý článek

Reference