Klin Farmakol Farm. 2005;19(4):229-234
Osteoporóza může být průvodním jevem stárnutí, ale není jeho neodvratitelným důsledkem. Osteoporóza nemá výraznější charakteristické klinické symptomy, je ale příčinou zlomenin, vznikajících spontánně nebo při nepřiměřeně malém úrazu (po pádu ze stoje). Zlomeniny obratlů a proximálního femoru vedou k předčasnému úmrtí, invalidizaci a k závislosti postižených osob na dopomoci. Osteoporózu lze rozpoznat už v jejích bezpříznakových začátcích, lze jí předcházet a lze ji léčit dříve, než se projeví zlomeninami. Diagnóza onemocnění má být stanovena zásadně před zahájením léčby. Farmakologická léčba osteoporózy má být stratifikovaná s ohledem hlavní faktory absolutního rizika zlomeniny během dalších 10 let, tedy na stupeň úbytku kostní hmoty, věk nemocných a přítomnost prevalentní zlomeniny.
Ageing may be accompanied by osteoporosis which is not an unavoidable consequence of ageing. There are no characteristic clinical symptoms of osteoporosis. However, osteoporosis may result in low-trauma fractures. Vertebral and hip fractures result in untimely death, disability and dependence of afflicted patients. Osteoporosis can be early diagnosed, prevented and treated before fractures occur. It should not be treated before conclusively diagnosed. The pharmacological treatment of osteoporosis should be stratified with respect to the main factors of the 10-year absolute risk of fracture, i.e. bone loss, age and prevalent fracture.
Zveřejněno: 1. leden 2006 Zobrazit citaci