Klinická farmakologie a farmacie – 3/2020

KLINICKÁ FARMAKOLOGIE A FARMACIE / Klin Farmakol Farm 2020; 34(3): 130–134 /  www.klinickafarmakologie.cz 130 HLAVNÍ TÉMA Léky indukované dysnatremie: I. Polékové hyponatremie Léky indukované dysnatremie: I. Polékové hyponatremie Milada Halačová 1,2 , Dalibor Černý 1,3 , Kateřina Sadilová 1 1 Oddělení klinické farmacie Nemocnice Na Homolce 2 Ústav farmakologie 2. lékařské fakulty UK Praha 3 Farmakologický ústav 1. lékařské fakulty UK Praha Hyponatremie patří mezi poměrně časté a vážné komplikace u ambulantních i hospitalizovaných pacientů. Je spojena se zvýšenou mortalitou a morbiditou. Klinická manifestace je velmi různorodá a za jejím rozvojem stojí velké množství příčin, včetně polékově iatrogenně navozených. Faktory podílející se na vzniku hyponatremie se mohou vzájemně kombinovat, pří‑ činy nejsou často jednoznačně identifikovány, a proto zůstávají polékové hyponatremie nerozpoznány a poddiagnostikovány. Cílem tohoto sdělení je přinést literární přehled o potenciálu jednotlivých léčiv hyponatremii vyvolat, popsat patofyziologický mechanismus vzniku tohoto nežádoucího účinku a usnadnit management jeho řešení v klinické praxi. Klíčová slova: hyponatremie, osmolarita, léky, diuretika, antidepresiva, antipsychotika, antiepileptika. Drugs induced dysnatremia: I. Drug hyponatremia Hyponatremia is a relatively common and serious complication in outpatient and hospitalized patients. It is associated with in‑ creased mortality and morbidity. The clinical manifestation is very diverse and its development is due to a large number of causes, including iatrogenic drug-induced . The factors involved in the development of hyponatremia may be mutually combined, the causes are often not clearly identified and therefore drug hyponatremia remains undetected and underdiagnosed. The aim of this paper is to provide a literature review of the potential of individual drugs to induce hyponatremia, to describe the patho‑ physiological mechanism of this adverse effect and to facilitate its management in clinical practice. Key words: hyponatremia, osmolarity, drugs, diuretic agens, antidepressive agents, antipsychotics and antiepileptics. Úvod Hyponatremie, definována jako pokles so­ dných iontů v séru pod 135mmol/l, je v klinické praxi jednou z nejčastějších iontových dysbalancí hospitalizovaných i ambulantních pacientů. Její riziko spočívá v ovlivnění efektivní osmolality ex‑ tracelulární tekutiny, která má vliv na množství vody v intracelulárnímprostoru a na rozvoj edému mozku. Je spojená se zvýšenoumorbiditou amor‑ talitou. Klinická manifestace je velmi různorodá, od asymptomaticky probíhajících lehkých labo‑ ratorních dysbalancí, přes rozvoj nespecifických symptomů jako jsou nauzea, zvracení, bolest hlavy, zmatenost, až po těžké neurologické deficity spo‑ jené s dehydratací mozku, somnolencí, křečemi, kómatem až smrtí. Hyponatremie je velmi častá u pacientů v neurointenzivní péči, obecně na jednotkách intenzivní péče, v seniorské populaci a upsychiatrickýchpacientů. Za jejímrozvojemsto‑ jí velkémnožství příčin (1), (tab. 1), včetně iatrogen‑ ně navozených. Polékové příčiny zůstávají v klinické praxi často nerozpoznány a poddiagnostikovány. Prevalence hyponatremie se pohybuje u hospitalizovaných pacientů mezi 15–30 %, u ambulantních pacientů mezi 5–10 %. Léky jsou zodpovědné za přibližně 5–14 % všech diagnostikovaných případů (2, 3). Široké meze publikované prevalence jsou způsobeny růz‑ nou definicí hyponatremie, různorodostí stu‑ dovaných populací a klinickými podmínkami. Při hodnocení vlivu léčiv na hladinu sodíku je nutná znalost potenciálu léčiv tento nežádoucí účinek vyvolat, schopnost diagnostikovat pato‑ fyziologický mechanismus vzniku hyponatremie a porovnat jej s mechanismem vzniku suspektní polékové sodíkové dysbalance. Časovou souvis‑ lost s nasazením léčiva nelze ve většině případů při hledání kauzality využít, protože hyponatre‑ mie může vznikat kdykoli od nasazení léčiva do terapie, tzn. v řádech dnů, měsíců i let. Jejich klinická manifestace často souvisí s rozvojem nebo objevením se dalšího rizikového faktoru. KORESPONDENČNÍ ADRESA AUTORA: PharmDr. Milada Halačová, Ph.D., Milada.Halacova@homolka.cz 2. lékařská fakulta Univerzita Karlova, V Úvalu 84, 150 06 Praha 5 Cit. zkr: Klin Farmakol Farm 2020; 34(3): 130–134 Článek přijat redakcí: 15. 8. 2020 Článek přijat k publikaci: 21. 9. 2020