Klinická farmakologie a farmacie – 3/2020

www.klinickafarmakologie.cz  / KlinFarmakol Farm2020; 34(3): 122–129 / KLINICKÁ FARMAKOLOGIE A FARMACIE 123 HLAVNÍ TÉMA Klinická farmacie v geriatrii a 20 let klinických a výzkumných zkušeností s hodnocením racionality geriatrické preskripce v České republice a v evropských zemích the scientific group PROGRESS Q42 KSKF-2 of the Faculty of Pharmacy, Charles University was involved, entitled „Aging, Polyphar‑ macy and Changes in the Therapeutic Value of Drugs in the AgeD“ (chair: Assoc. prof. Fialová). From these scientific activities are stated in this publication mainly analyses of rational geriatric pharmacotherapy in European projects ADHOC (AgeD in HOme Care, 5 th Framework Program of the European Commission, 2001–2005), SHELTER (Services and Health in the Elderly in Long-term Care, 7 th Framework program of the European Comission, 2009–2014), EU COST Action IS1402 project „Ageism-interdisciplinary, multiprofessional perspectives“ (2015–2018), currently ongoing project EUROAGEISMHorizon 2020-MCSF-INT-764632 (2017–2021) and newly submitted EU project „I-CARE4OLD“ in the Horizon 2020 program. Key words: clinical pharmacy, geriatrics, interdisciplinary cooperation, individualization of pharmacotherapy, European and national research projects. Klinická farmacie a klinická farmacie v geriatrii Klinická farmacie je klinickým oborem, který se zaměřuje na hodnocení racionality užití léčiv/ lékových postupů v běžné klinické praxi u růz‑ ných skupin nemocných (zejména u populací pa‑ cientů vysoce rizikových k projevůmpolékových komplikací). Zaměřuje se na sledování reálné, klinické/terapeutické hodnoty léčiv a lékových postupů (hodnocení jejich účinnosti, bezpečnosti a nákladové efektivity) a na studiumnegativních dopadů neracionální/rizikové lékové preskrip‑ ce. Jak v praktické sféře, tak v oblasti výzkumu využívá k hodnocení jednak metody explicitní (s předem definovanými postupy), jednak me‑ tody implicitní, spočívající v přímé individualizaci lékového režimu a hodnocení jeho racionality, ze‑ jména při řešení polékových komplikací. Přístupy klinické farmacie zpravidla kombinují přístupy guidelinové s přístupy individualizované léčby. Kvalita těchto činností je významně ovlivněna erudicí klinického farmaceuta (1, 2). Cílem klinické farmacie je individualiza‑ ce a racionalizace lékových režimů pacientů v přímé spolupráci s ošetřujícími/předpisující‑ mi lékaři, a to s využitím komplexních znalostí klinické farmacie, risk‑managementu, klinické farmakologie, guidelinové praxe a postupů individualizované farmakoterapie. Služby kli‑ nických farmaceutů se proto zaměřují přede‑ vším na rizikové skupiny/případy pacientů, kde je možné zaznamenat a řešit preskripční pro‑ blémy a kde má individualizace léčby zásadní význam (např. u geriatrických pacientů s častou polymobiditou a polyfarmakoterapií, u paliativ‑ ních nemocných, u nemocných na jednotkách intenzivní péče, pediatrických pacientů apod.). Z potřeb klinických oborů a s délkou klinické pra‑ xe došlo k hlubšímu zaměření se praktikujících klinických farmaceutů na jednolivé podobory, rozvíjí se tedy i specifické oblasti klinické far‑ macie jako klinická farmacie v geriatrii, klinická farmacie v pediatrii, v paliativní péči, onkologii, akutní kardiologii, intenzivní péči apod. Podstatnou oblastí klinické farmacie, která na‑ bývá v těchto desetiletích na významu s ohledem na demografické stárnutí populace, je klinická farmacie v geriatrii. V České republice se rozvíjí již 20 let, tj. od r. 2001. Cílem článku je nastínit tento 20letý rozvoj, upozornit na zásadní mezníky a informovat čtenáře o současných klinických a výzkumných aktivitách na národní a meziná‑ rodní úrovni v klinické farmacii v geriatrii. Stárnutí populace a význam klinické farmacie v geriatrii Řada evropských a světových organizací – Organizace Spojených Národů (OSN), Světová zdravotnická organizace (WHO, z angl. World Health Organization) a další upozorňují na stárnutí populace v rozvinutých i rozvojových zemích světa a zvyšující se procentuální zastou‑ pení seniorů, a to především velmi starých seni‑ orů. Jedná se o úspěch současné „zachraňující“ medicíny, „anti‑ageing“ přístupů a neustále se prodlužující střední délky života (které kromě po‑ zitivních aspektů mají i své negativní důsledky) (3, 4). Zatímco v roce 1980 populace seniorů ve věku 60 let a více dosahovala celosvětově 382 millionů obyvatel, v roce 2017 se jednalo o 962 millionů a do roku 2050 by se tento počet měl zvýšit na 2.1 billionů obyvatel. V populaci velmi starých seniorů (tj. ve věku 80 let a více) se oče‑ kává do r. 2050 dokonce zvýšení počtu osob na trojnásobek, tj. ze 137 millionů na 425 millionů obyvatel (4). Mezi nejstarší kontinenty světa patří Evropa a mezi nejstarší země světa Japonsko, kde zastoupení osob ve věku 60 let a více bylo v roce 2017 33 %. Dále následují evropské země, zejména Itálie (29 %), Německo a Portugalsko (28 %). Ve většině zemí střední a východní Evropy nepřesáhlo zatím zastoupení seniorů 20 % (3, 4). Demografické studie však očekávají i v této části Evropy do r. 2050 nárůst až na 30 %, zejména ve Slovinsku (33,7 %), Bulharsku (31,1 %), České republice a v Polsku (30,6 %) (4). Senioři spotřebovávající 30–40 % všech nákladů na zdravotní péči, patří k nejčastějším uživatelům léků a podobně jako jiné (výše uve‑ dené) rizikové populační skupiny (zejména senioři s polymorbiditou a polyfarmakoterapií) patří k ne‑ mocným s vysokým rizikempolékových kompli‑ kací. Dle publikovaných studií až 2/3 celkových nákladů na farmakoterapii jsou spotřebovává‑ ny na řešení polékových komplikací (polékové hospitalizace, opakované ambulantní návštěvy u praktických lékařů apod.) (1, 5–6) a správnou individualizací lékového režimu lze předcházet polékovým komplikacím ze 60–80 % (1, 2). U geriatrických nemocných dochází jednak k častým chybám v užití léků (zapříčiněným lé‑ kovou nonadherencí, chybami v aplikacích léko‑ vých forem, nesprávnou kombinací léků s po‑ travními doplňky, potravinami atd.). Zde sehrává významnou roli v edukaci a prevenci lékárenská péče. Současně je však problematická i neindivi‑ dualizovaná preskripce, zejména v kombinovaných lékových režimech, s ohledem na klinické charak‑ teristiky pacienta, aktuální výsledky laboratorních a dalších klinických vyšetření apod. Tato oblast je doménou klinických farmaceutů (7). Nizozemská studie Leendertse A. a kol. prokázala, že zabráně‑ ním hospitalizací z komplikací farmakoterapie lze ušetřit (za jednu neuskutečněnou polékovou hos‑ pitalizaci) náklady ve výši až 5400 € (8). Snahou je proto rozvíjet klinicko‑farmaceutické služby nejen v akutní, ale i v přednemocniční péči, tj. v ambu‑ lantní, domácí, dlouhodobé ošetřovatelské pé‑ či apod. (1, 2, 7). Práce klinického farmaceuta v geriatrii re‑ spektuje principy individualizované léčby ve stáří, specifické rysy geriatrické farmakotera‑ pie, individuální změny účinnosti a bezpeč‑