Klinická farmakologie a farmacie, 2009 (roč. 23), číslo 1

MD. Folke Sjöqvist, PhD

Clinical Pharmacology – current importance and future perspectives

Jiřina Martínková, Pavla Pokorná, Jiří Záhora, Ing. Jaroslav Chládek Ph.D, Jiřina Cihládková, Václav Vobruba

Terapeutické monitorování gentamicinu u novorozenců v kritickém stavu během prvního týdne postnatálního života

Therapeutic monitoring of gentamicin in critically ill newborns during the first postnatal week of life

Prospektivní studie porovnává standardní dávkování gentamicinu (GE) s individuálním, kineticky řízeným u 60 septických novorozenců v kritickém stavu během prvního týdne života. Jak baktericidní účinek GE, tak toxicita jsou determinovány více plazmatickými koncentracemi (Cpl), nežli dávkou. Plazmatické vrcholové koncentrace (Cpeak) požadované pro rychlý baktericidní účinek se pohybují v rozmezí 6–10 mg/l a údolní koncentrace (Ctrough) < 2 mg/l jako prevence toxicity. Na základě čtyř plazmatických koncentrací GE (fluoroimunochemická detekce TDx Abbott) po první standardní dávce 4 mg/kg byly vypočteny individuální kinetické parametry (PK) GE s využitím dvoukompartmentového modelu v programu pro PC – MWPharm 3.15. Vrcholová koncentrace po 1. dávce (Cpeak1) nedosahovala dolní hranice rozmezí pro baktericidii u 6 subjektů, zatímco u jiných 6 převyšovala horní hranici (10 mg/l). Pro každého novorozence byla predikována fluktuace plazmatických koncentrací v čase po podání a dávkovací režim GE podle kinetiky individualizován tak, aby v ustáleném stavu (Css) byly navozeny Cpeakss a Ctroughss v odpovídajícím rozmezí. Individuální dávkovací režim byl indikován u 46/60 novorozenců (77 %). Predikce indikovala snížení rychlost dávkování (velikost dávky, interval mezi podáními nebo oboje) u 44/60 novorozenců, zatímco u 2 ji zvýšit. Kontrola Cpeakss a Ctroughss ukázala, že u 22/44 novorozenců Cpeakss navozená dávkováním, řízeným kineticky nedosáhla dolního limitu cílového rozmezí (6 mg/l). U subjektů 4/14 na standardním režimu Cpeakss byla také subterapeutická. Na významné změně kinetických parametrů GE v raném věku se mohou podílet jak maturační a růstové kovariáty, tak ty, které vyplývají z patofyziologických mechanizmů. Vliv některých z nich je identifikován, aby mohl být analyzován pomocí populačně kinetického modelu a využit k aktivnímu terapeutickému monitorování.

doc. MUDr. Marie Viktorinová CSc

Nežádoucí účinky léků na kůži

Skin-related adverse drug reactions

Článek uvádí přehled etiopatogenetických faktorů, klinického obrazu, diagnostiky a léčby nežádoucích účinků léků na kůži (lékových exantémů), které mohou vzniknout po vnitřní i zevní aplikaci léků.

MUDr. Martina Bienová Ph.D, MUDr. Renata Kučerová Ph.D

Léčba akné

Acne treatment

Akné je jedním z nejčastějších kožních onemocnění zejména dospívajících a s rozdílnou četností výskytu postihuje všechny rasy. Prevalence v dospívání je téměř 100 %, rozdíly jsou v závažnosti postižení. Akné významně mění kvalitu života a představuje vážný socioekonomický problém, přestože nejde o život ohrožující onemocnění, které by bylo v popředí klinického a laboratorního výzkumu. Nejméně 15–30 % pacientů s akné vyžaduje léčbu vzhledem k tíži kožního nálezu, 2–7 % z nich je postiženo jizvami po akné. Volba terapie je dána závažností klinického obrazu, tedy počtem a charakterem kožních eflorescencí, rozsahem postižení kůže, délkou onemocnění a způsobem hojení. U lehkých až středně těžkých forem akné většinou stačí zevní terapeutické postupy, u těžších forem akné se uplatňuje systémová terapie, ale vždy v kombinaci s lokální léčbou.

MUDr. Klaudia Dvořáková

Nejčastější sexuálně přenosné infekce a možnosti jejich léčby

The most frequent sexually transmitted diseases

Počet pacientů s kožními a slizničními projevy na genitálu v ambulancích dermatovenerologů roste a to jak z důvodu snižující se věkové hranice začátku sexuální aktivity (před 16. rokem věku), tak z obav před hrozbou nákazy HIV, ale i možností vzniku premaligních či maligních lézí souvisejících se sexuálně přenosnými infekcemi. Do skupiny sexuálně přenosných infekcí řadíme celou řadu onemocnění způsobené bakteriemi, viry, houbami a parazity. Diferenciální diagnostika onemocnění je rozsáhlá, vzhledem k tomu, že řada kožních onemocnění je lokalizována právě na genitálu (predilekčně, či v rámci progrese a diseminace onemocnění, ale i náhodně). Na základě klinického nálezu a laboratorního vyšetření musíme vždy vyloučit klasické pohlavní nemoci (syfilis, gonorroea, ulcus molle, lymphogranuloma venereum, granuloma inquinale), jejichž léčba a sledování podléhá legislativním normám.

prof. MUDr. Petr Husa CSc

Virová hepatitida C

Viral hepatitis C

Standardem léčby chronické infekce virem hepatitidy C (HCV) je od začátku 21. století kombinace pegylovaného interferonu alfa a ribavirinu. Hledají se však cesty, jak využít co nejefektivněji terapeutický potenciál těchto léků. Na podkladě analýzy vstupních parametrů, týkajících se viru i pacienta, a monitorování virové kinetiky v počátcích antivirové léčby je potřebná délka léčby upravována danému pacientovi přesně na míru. Opakovaná léčba pegylovaným interferonem a ribavirinem vede u části nemocných, již v minulosti těmito léky neúspěšně léčených, k dosažení setrvalé virologické odpovědi. V rámci klinických studií různých fází je prověřována účinnost a bezpečnost specificky cílené antivirové terapie hepatitidy C (Specifically Targeted Antiviral Therapy for hepatitis C – STAT-C).

prof. MUDr. Jiří Ehrmann CSc

Funkční dyspepsie

Functional dyspepsia

Mnoho lékařů, ale i pacientů si různě vysvětlují termín dyspepsie. Termíny s ní související jsou často užívány synonymně nebo zcela odlišně. To bývá příčinou zmatku nejen v diagnostice ale i léčbě. Dnes definujeme dyspepsii jako komplex nepříjemných a/nebo bolestivých vjemů a/nebo jejich proměnlivé kombinace, lokalizovaný do oblasti trávicího traktu a spojených s trávením. Pokud jsou vyloučeny organické, systémové a metabolické změny a pokud potíže trvají delší dobu, mluvíme o funkční dyspepsii. Její klasifikace prošla v posledních 20 letech řadou změn. V roce 2006 byla zveřejněna poslední klasifikace funkčních poruch trávicího traktu vytvořená Roma Foundation, ke kterým funkční dyspepsie (jako skupina B1) patří. Prezentovaný článek pojednává o této klasifikaci, diagnostických kriteriích funkční dyspepsie a dalších otázkách s ní souvisejících, včetně léčby. V článku je také zmíněn tradiční český pohled na tuto problematiku.

MUDr. Ľubica Cibičková

Ovlivnění metabolizmu cholesterolu aminobisfosfonáty

Influence of cholesterol metabolizm by nitrogen – containing bisphosphonates

Tento přehledový článek shrnuje poznatky o poměrně málo prostudovaném tématu – účinku aminobisfosfonátů na metabolizmus cholesterolu. Mezi aminobisfosfonáty (tzv. nitrogen – containing bisphosphonates, N-BPs) řadíme ibandronát, pamidronát, zolendronát, risedronát a alendronát. Jejich mechanismem účinku je zásah do syntézy cholesterolu inhibicí enzymu farnesylpyrofosfát syntetázy (neboli isopentenyl transferázy). Díky této schopnosti jsou na základě většiny klinických studií schopny pozitivně ovlivnit lipidogram – dochází k poklesu sérového cholesterolu a také LDL-cholesterolu a k vzestupu HDL-cholesterolu. Zatím nemáme dostatek dat k spolehlivému vyjádření se k účinku N-BPs na metabolizmus cholesterolu v mozku. Přestože jsou aminobisfosfonáty primárně indikovány k terapii osteopatií, jejich účinek na syntézu cholesterolu podobný účinku statinů vybízí k spekulaci nad možným obdobným využitím v klinické praxi.

MUDr. Dominika Hajdu, František Šincl, MUDr. Ján Ürge, doc. MUDr. Vlastimil Procházka Ph.D

Akutní perikarditida jako nežádoucí účinek mesalazinu

Acute pericarditis as an adverse effect of mesalazine

Perikarditida se u pacientů s idiopatickými střevními záněty může vyskytnout jako extraintestinální projev základního onemocnění nebo jako nežádoucí účinek léčby. Tato kazuistika popisuje případ akutní perikarditidy, indukované mesalazinem u pacienta s ulcerózní kolitidou. 37letý muž byl hospitalizován pro bolesti na hrudi a febrilie do 38 stupňů. Zhodnocením výsledků echokardiografie, EKG a laboratorních vyšetření byl stav uzavřen jako akutní perikarditida. Tři týdny před začátkem potíží byla pro manifestaci ulcerózní kolitidy zahájena terapie mesalazinem. Bylo vysloveno podezření na nežádoucí účinek mesalazinu, proto byl vysazen a byla zintenzivněna terapie kortikoidy. Během 5 dnů došlo k ústupu klinických potíží a normalizaci laboratorních parametrů zánětu. Anamnesticky bylo zjištěno, že před 11 lety pacient prodělal akutní perikarditidu za stejných okolností – po exacerbaci ulcerózní kolitidy a zahájení léčby preparátem mesalazinu; i tehdy došlo k rychlému ústupu potíží po vysazení terapie.

doc. MUDr. Dagmar Lincová CSc

Zpráva z 58. farmakologických dnů